Dvořákova síň v Rudolfinu — domovská scéna České filharmonie (1896), jeden z nejkrásnějších koncertních sálů v Evropě.
Další termín: 17. 1. 2027
Další termín: 30. 9. 2026
Další termín: 10. 6. 2026
Další termín: 6. 1. 2027
Další termín: 23. 6. 2026
Další termín: 2. 12. 2026
Další termín: 24. 2. 2027
Další termín: 6. 12. 2026
Další termín: 10. 2. 2027
Další termín: 7. 10. 2026
Další termín: 17. 6. 2026
Další termín: 24. 10. 2026
Další termín: 17. 2. 2027
Další termín: 31. 12. 2026
Další termín: 8. 6. 2026
Další termín: 1. 1. 2027
Další termín: 1. 1. 2027
Další termín: 24. 9. 2026
Další termín: 24. 9. 2026
Další termín: 18. 10. 2026
Další termín: 18. 10. 2026
Další termín: 2. 1. 2027
Další termín: 2. 1. 2027
Další termín: 7. 3. 2027
Další termín: 7. 3. 2027
Další termín: 8. 3. 2027
Další termín: 5. 10. 2026
Další termín: 26. 10. 2026
Další termín: 26. 10. 2026
Další termín: 30. 11. 2026
Další termín: 21. 12. 2026
Další termín: 25. 1. 2027
Další termín: 22. 3. 2027
Další termín: 12. 4. 2027
Další termín: 12. 4. 2027
Další termín: 15. 6. 2026
Další termín: 15. 6. 2026
Další termín: 28. 4. 2027
Další termín: 21. 10. 2026
Další termín: 31. 12. 2026
Další termín: 25. 12. 2026
Další termín: 7. 6. 2026
Další termín: 25. 4. 2027
Další termín: 17. 4. 2027
Další termín: 10. 3. 2027
Další termín: 3. 10. 2026
Další termín: 9. 12. 2026
Další termín: 1. 9. 2026
Další termín: 12. 6. 2026
Další termín: 16. 12. 2026
Další termín: 27. 1. 2027
Další termín: 3. 2. 2027
Když architekt Antonín Dvořák položil v roce 1885 první kámen, neexistoval ještě plán, že se sál bude jmenovat po skladateli, jehož mladá kariéra zrovna nabírala tempo. Dnes je Dvořákova síň v Rudolfinu jedním z nejcennějších koncertních sálů v Evropě — akusticky srovnatelná s vídeňským Musikvereinem a domovem České filharmonie, jednoho z nejprestižnějších orchestrů světa.
Budova Rudolfina byla otevřena 7. února 1885 jako reprezentativní palác umění. Byla dárek císaře Františka Josefa I. jeho synovi korunnímu princi Rudolfovi (proto Rudolfinum). Architekti Josef Zítek (autor Národního divadla) a Josef Schulz navrhli budovu v novorenesančním stylu s bohatým výtvarným programem od Maxe Pirnera, Mikoláše Alše a Františka Ženíška.
Původně byla v budově galerie i koncertní sál. Po vzniku Československa (1918) se Rudolfinum stalo sídlem Poslanecké sněmovny — meziválečné republice chyběl parlamentní palác. V roce 1946 bylo vráceno hudbě jako sídlo Česká filharmonie.
Sál má 1 148 míst a unikátní akustický charakter. Dozvuk 1,9 sekund (na prázdný sál), bohatý ve středních a vyšších frekvencích, jasná čitelnost dechových nástrojů. Akustické inženýrství 19. století dosáhlo zde mistrovství — bez elektronické úpravy, jen tvarem stropu, materiály a rozmístěním lóží.
Síň je tak ceněná, že zde nahrávají nejvýznamnější světové orchestry (Berlínští filharmonikové, Vídenští filharmonikové, Concertgebouw Amsterdam) když cestují do Prahy.
Centrum repertoáru je klasická a romantická symfonická hudba — Beethoven, Brahms, Bruckner, Mahler, Šostakovič. Český repertoár (Dvořák, Smetana, Janáček) je tradicí. Mahlerovy symfonie jsou zde zvláštní specialitou — Česká filharmonie je interpretačně tradiční mahlerovskou školou.
Dvořákova síň je nejlepší adresa pro symfonickou hudbu v ČR. Pokud máte rádi orchestrální hudbu nebo chcete poprvé vidět velký symfonický koncert, je to ideální místo. Pro první návštěvu doporučujeme koncert České filharmonie s tradičním repertoárem (Dvořákova symfonie č. 9, Smetanova Vltava, Mahler) — kombinace prostředí, akustiky a interpretace dělá zážitek, který v rocku nepoznáte.
