Stavovské divadlo (1783) — nejstarší pražské divadlo, místo světové premiéry Mozartova Dona Giovanniho 29. října 1787 pod taktovkou samotného skladatele.
Další termín: 14. 6. 2026
Další termín: 21. 6. 2026
Další termín: 14. 9. 2026
Další termín: 10. 12. 2026
Další termín: 28. 8. 2026
Další termín: 17. 6. 2026
Další termín: 8. 6. 2026
Další termín: 18. 6. 2026
Další termín: 20. 9. 2026
Další termín: 13. 6. 2026
Další termín: 30. 9. 2026
Další termín: 16. 6. 2026
Další termín: 25. 10. 2026
Další termín: 4. 9. 2026
Další termín: 14. 6. 2026
Další termín: 24. 6. 2026
Další termín: 21. 9. 2026
Další termín: 15. 9. 2026
Další termín: 7. 6. 2026
Další termín: 11. 11. 2026
Další termín: 15. 6. 2026
Další termín: 10. 6. 2026
Další termín: 30. 6. 2026
Další termín: 11. 7. 2026
Další termín: 5. 9. 2026
Další termín: 5. 2. 2027
Další termín: 18. 3. 2027
Další termín: 6. 5. 2027
Další termín: 1. 6. 2027
Nejstarší stojící divadelní budova v České republice a jedno z mála evropských divadel, kde se v původních prostorách dodnes hraje Mozartův Don Giovanni — opera, jejíž světovou premiéru dirigoval sám skladatel 29. října 1787. Stavovské divadlo (Tylovo, Národní třída) je klasicistní klenot v centru Prahy, dnes součástí Národního divadla.
Budovu nechal v letech 1781—1783 postavit hrabě František Antonín Nostic-Rieneck podle projektu architekta Antona Haffeneckera. Stavba byla původně určena pro hraběcí kulturní mecenášství, fungovala jako Nosticovo divadlo. V roce 1798 byla převedena pod české stavy a získala jméno Stavovské.
29. října 1787 se odehrála největší kulturní událost v dějinách budovy — světová premiéra opery Don Giovanni dirigovaná Wolfgangem Amadeem Mozartem. Skladatel dokončoval libreto s Lorenzem da Pontem ještě v posledních dnech před premiérou; partituru psal v sousední Bertramce. O dva roky dříve, v lednu 1787, zde uvedl premiéru i Pražská symfonie. Mozart Prahu miloval a Praha milovala Mozarta — věta „Meine Prager verstehen mich" zazněla právě o tomto sále.
Roku 1834 zde také zazněla poprvé píseň „Kde domov můj" v Tylově hře Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Skladbu Františka Škroupa si pak národ adoptoval jako svou hymnu.
Hlediště je klasicistní s lóžovou strukturou na třech patrech. Kapacita 660 míst, scéna 12 × 9 metrů. Akustika je proslulá svou vyrovnanou srozumitelností — proto se zde podnes uvádí Mozartův repertoár v původní velikosti orchestru a bez elektronické úpravy zvuku.
Rekonstrukce v letech 1989—1991 vrátila interiérům podobu z poloviny 19. století. Strop hlediště zdobí freska Tři Múzy, lustr má 240 svíček (dnes nahrazených LED).
Program je rozdělen mezi tři soubory Národního divadla:
Jediné místo na světě, kde můžete vidět Dona Giovanniho ve stejném sále, kde měl světovou premiéru. Kombinace klasicistního prostoru, autentických detailů a Mozartovy hudby tvoří jedinečný kulturní zážitek, který v jiném divadle nezískáte.
