Národní divadlo

Stojí na pravém břehu Vltavy jako symbol české kulturní a národní identity — Národní divadlo, „Zlatá kaplička“, kterou si Češi v 19. století postavili dvakrát. Jednou ve velkém vlasteneckém nadšení, podruhé ještě silněji po požáru, který hrozil pohřbít celý sen. Dnes je to instituce, kterou neexistující turista v Praze nemine, ale především je to kulturní centrum se třemi soubory — operou, baletem a činohrou — na čtyřech scénách.

Historie budovy

První kámen Národního divadla byl položen 16. května 1868 jako vrchol mnohaleté sbírkové akce „národ sobě“. Stavba podle projektu architekta Josefa Zítka byla dokončena v roce 1881 — ale 12. srpna téhož roku divadlo zachvátil ničivý požár při klempířské opravě. Národ za pouhých 47 dní vybral nové peníze a stavbu pod vedením Josefa Schulze dokončil. Slavnostní znovuotevření proběhlo 18. listopadu 1883 premiérou Smetanovy Libuše.

Budova je příkladem české novorenesance s bohatým výtvarným programem — sochařské skupiny od Bohuslava Schnircha, oponu maloval Vojtěch Hynais, alegorické fresky vytvořili Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík a další. Lóže prezidenta republiky i královská lóže patří k nejcennějším interiérovým prvkům. V letech 1977—1983 prošla budova generální rekonstrukcí, která vrátila interiéry původní podobu.

Tři soubory, čtyři scény

Národní divadlo provozuje operu, balet a činohru a dále se dělí na čtyři hrací prostory:

• Národní divadlo — historická budova z roku 1881, reprezentativní scéna s velkým hledištěm pro 999 diváků
• Stavovské divadlo — nejstarší pražské divadlo (1783), místo světové premiéry Mozartova Dona Giovanniho 29. října 1787
• Nová scéna — moderní budova z roku 1983 architekta Karla Pragera, postavená pro experimentální tvorbu
• Anenský trojúhelník — studiová scéna pro Laternu magiku

Repertoár — co tady uvidíte

V opeře dominuje český národní repertoár — Smetanova Libuše, Prodaná nevěsta a Dalibor, Dvořákova Rusalka a Jakobín, Janáčkovy Liška Bystrouška a Její pastorkyňa. Vedle toho světová klasika (Verdi, Puccini, Mozart) a novější tvorba (Britten, Šostakovič).

Balet patří k nejtradičnějším evropským souborům. Pravidelně se uvádí Labutí jezero, Louskáček, Coppélia, Giselle a Spartacus. Choreografka Filip Barankiewicz přivedla soubor k modernějšímu repertoáru včetně Ekmana, Forsythe a Kyliána.

Činoherní soubor působí na Nové scéně i Stavovském divadle. Repertoár sahá od klasiky (Shakespeare, Čechov, Ibsen) přes českou klasiku (Čapek, Havel, Kundera) po současné autory.

Praktické informace

• Adresa: Národní 2, 110 00 Praha 1
• Spojení: tramvaj 1, 2, 5, 17, 22 (Národní divadlo), metro B Národní třída (5 min pěšky)
• Vstupenky: 200—1 200 Kč podle představení, lóže do 1 800 Kč. Slevy: studenti, senioři, ZTP. Sleva 50 % pro mladé do 26 let na vybraná představení.
• Pokladna: historická budova denně 9:00—18:00
• Prohlídky budovy: průvodci v češtině i angličtině, většinou víkendy

Zajímavosti, které se v turistických průvodcích nenajdou

• Při stavbě byly použity kameny z hor, které mají symbolický význam — Říp, Blaník, Radhošť, Žďár — všechny vsazené do základů
• Oponou od Vojtěcha Hynaise mezi jednáními projíždí dodnes originál z roku 1883 (kopie pouze pro mimořádné případy)
• Pod budovou je tunel spojující historickou budovu s Novou scénou — používá ho personál a kulisy
• Lustr v hledišti váží 1 800 kg a je první budovou v Praze, kde byl použit Edisonovský elektrický rozvod (1882)
• Tradičně zde 28. října (Den vzniku samostatného Československa) hraje Smetanova Libuše

Proč navštívit

Národní divadlo není jen místo, kam přijdete na představení. Je to kulturní rituál — vstup historickými dveřmi, schodiště se sloupovím, lóže s rudým sametem, zlatá výzdoba stropu. I bez představení stojí budova za hodinovou prohlídku, ale pokud je čas, vyhledejte si operu nebo balet na velké scéně — kombinace orchestru, sboru, kostýmů a prostoru je v ČR nepřekonatelná.

Pro první návštěvu doporučujeme klasický titul: Rusalka, Prodaná nevěsta nebo Labutí jezero. Kdo má rád dramatičtější tóny, ať zvolí Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle — místě, kde měla opera v roce 1787 svou světovou premiéru pod taktovkou samotného skladatele.