Sondheimův Sweeney Todd v podání operních pěvců: rozpačitý začátek, silná druhá půlka a tři výkony, kvůli kterým stojí za to jít. Hodnocení 82 %.
Lazebník, v jehož křesle nepřežije skoro žádný zákazník, se přestěhoval do Státní opery. Zpívají ho operní pěvci a hraje plný operní orchestr. Na druhé premiéře v neděli 27. září 2026 jsme zjistili, že tahle sázka vychází. Jen jí musíte dát trochu času.
Verdikt ve zkratce
82 %
Jděte, pokud vás láká Státní opera, ale na klasickou operu nebo balet byste nešli. Nebo pokud chcete slyšet Sondheima s orchestrem a sborem, jaký jinde v Praze nemají.
Rozmyslete si to, pokud čekáte zpěv jako v Hudebním divadle Karlín a nechce se vám přeladit.
Rada: neodcházejte o přestávce. Začátek je nejslabší, druhá půlka nejsilnější.
Muzikál v cizím domě
Opera Národního divadla zahájila sezónu ve Státní opeře kusem z Broadwaye. Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street napsali Stephen Sondheim a Hugh Wheeler v roce 1979. Tady ho zpívají pěvci operního souboru a v jámě sedí Orchestr Státní opery s dirigentkou Annou Pozidis. Režii má Martin Čičvák. Ten letos na jaře připravil Ledové království pro Hudební divadlo Karlín.
Celý večer jsem si kladl stejnou otázku. Sleduju muzikál, který si jen vypůjčil operní jeviště? Nebo operu v muzikálových šatech? Odpověď se přelévala sem a tam.
Prvních pár čísel zní nezvykle. Pěvci zpívají tak, jak je to naučila opera: naplno, s vibratem, s dlouhými frázemi. Sondheim ale stavěl na srozumitelném textu a civilním přednesu. Melodie, které znáte z filmu, najednou nesedí do ucha.
Někde u čtvrté písně to přestane vadit. Přestanete srovnávat a začnete poslouchat. A zjistíte, že Sondheim má k opeře blíž, než se zdá. Jeho partitura je hustá, plná ostrých zvratů a nesouzvuků, chvíli groteskní, chvíli děsivá. Tady se velký orchestr hodí. Pod vedením Anny Pozidis hraje přesně a s tahem. Muzikálové scény s menšími kapelami tohle nabídnout nemůžou. A sbor pod vedením Zuzany Kadlčíkové? V baladách, které příběh otevírají i uzavírají, zní, jako by zpíval celý Londýn. Pro tenhle zvuk samotný stojí za to přijít.
Scéna drží tmu, kostýmy ji trhají
Bez atmosféry Sweeney nefunguje. Musíte cítit kouř, špínu a strach. Jinak z příběhu zbyde jen výčet mrtvých. Scénograf Hans Hoffer to ví. Postavil několikapatrovou konstrukci, na kterou se promítají kresby Finna Stillera a Lukáše Panocha. Nahoře je holičský salon s osudným křeslem, dole pekárna a mezi nimi schody, kudy putují mrtví. Jan Dörner umí světlem během okamžiku zúžit rušnou ulici na temný kout, kde zbývá jen Todd, oběť a břitva.
Kostýmy Georgese Vafiase a choreografie Silvie Belákové ale táhnou jinam. Viktoriánské pláště se na jevišti míchají s oblečením z dnešní ulice. Kdosi ze sboru si zapálí elektronickou cigaretu. Balet Opery Národního divadla předvádí pohyby jako z videoklipu. A pak na jeviště vjede moped.
Chápu, co tím tvůrci chtějí říct: křivda, která z člověka udělá zabijáka, se může stát komukoli a kdykoli. Národní divadlo podobně zpřítomňuje skoro každou klasiku. U Sweeneyho to ale nevyšlo. Každý moderní detail vás na chvíli vytrhne z tísně, kterou scéna tak pečlivě stavěla. A příběh je dost současný i bez motorky.
Tři výkony, kvůli kterým jít
Pěvecky tu nikdo nezklame. Zajímavější je, kdo se dokázal z opery přesunout k muzikálu. Ve druhé premiéře to byli tři.
Tamara Morozová jako paní Lovettová je směšná i strašidelná zároveň. Její pekařka se do Todda zakouká a udělá pro něj cokoli. Přitom k mletí zákazníků přistupuje s veselou praktičností hospodyně. Zpívá lehce, textem, s pointou v každé frázi. Nejlepší chvíle večera? Když s Toddem vymýšlí, jak naložit s Pirelliho tělem. Jakmile přijde na scénu, všechno se zrychlí.
Vít Šantora hraje Tobiase Ragga, učedníka s dobrým srdcem. Fandíte mu od prvního výstupu a zároveň se o něj bojíte. Hraje bez velkých gest a jeho světlý hlas mezi mohutnými operními party osvěží. Když paní Lovettové slibuje, že jí nikdo neublíží, v hledišti se přestane dýchat.
Vanda Šípová dostala žebračku, malou roli s velkým tajemstvím. Je v ní nečekaně syrová. Nevidíte operní pěvkyni v hadrech, vidíte bezdomovkyni. Až se v závěru ukáže, kým žebračka doopravdy je, pochopíte, že každý její výstup měl smysl.
Všichni tři zpívali i hráli spíš muzikálově. Právě u nich si muzikálový divák oddechne, protože slyší to, na co je zvyklý.
Ostatní role
Titulní roli zpíval Jiří Hájek. Jeho Todd víc trpí, než děsí. Dlouho mlčí a dusí to v sobě, dokud to z něj nevybuchne. Zpívá bezchybně a hraje přesvědčivě, jen hodně opersky, takže si na něj zvykáte nejdéle. František Zahradníček je soudce Turpin s temným hlasem, který si zákon ohne, jak potřebuje. Chvíle, kdy sedí v křesle a Todd mu přikládá břitvu ke krku, je vrchol první půlky.
Daniel Kfelíř (Anthony) a Zuzana Koś Kopřivová (Johanna) jsou jediný kousek naděje v celém příběhu. Biřic Bamford v podání Petera Malého je úlisný a přitom k smíchu. Daniel Matoušek dělá z Pirelliho správně křiklavého jarmarečníka a Marek Frňka jako Jonas Fogg přidává do sbírky londýnské chátry další exemplář. Výtky nemám k nikomu.
Pochopíte to, i když neznáte film?
Ano. Postav je hodně: holič, kterého po patnácti letech vyhnanství přivede zpátky pomsta, soudce, jenž mu kdysi vzal rodinu, pekařka s podnikatelským nápadem, zamilovaný námořník i konkurenční holič. Inscenace je ale vede přehledně. Můj doprovod Sweeneyho nikdy předtím neviděl a pochopil všechno, i pointu na konci.
Pomáhá překlad Hany Novákové, který se dobře zpívá i poslouchá. Nad jevištěm navíc běží titulky česky i anglicky. Když zpěv spolkne slovo, dočtete si ho. Doprovod měl jedinou výhradu, a ta míří na samotnou předlohu: kdo trochu tuší, kam děj spěje, nebude překvapený. Jenže Sweeney není detektivka. Je to tragédie. Konec znáte předem, a stejně nemůžete přestat sledovat, jak se k němu všichni blíží.
Komu Sweeneyho doporučit
Nejlepší vstupenka je to pro lidi, kteří chtějí vidět Státní operu zevnitř, ale na operu by nešli. Děj znají z filmu, hudba má spád, zpívá se česky a navrch dostanou orchestr a sbor, jaké jinde v Praze neuslyší. Za sto korun si kupte program. Najdete v něm kapitolu o Haroldu Princeovi, režisérovi broadwayské premiéry z roku 1979, portréty obou autorů a přehled čísel. Přečtěte si ho o přestávce, druhá půlka se vám pak bude sledovat lépe.
Pro skalní fanoušky Hudebního divadla Karlín nebo Divadla Broadway je to větší riziko. Musí se smířit s operním zpěvem a odpustit mopedu i e-cigaretám. Kdo to dokáže, zažije jeden z nejzajímavějších muzikálových zážitků letošní pražské sezóny. Kdo ne, bude mít dlouhou první půlhodinu.
Nečekaný vedlejší účinek: po Sweeneym mám chuť jít i na skutečnou operu. Po žádném jiném představení jsem nic takového nezažil. Jestli Národní divadlo doufalo, že si Sweeneym získá nové publikum, na mně to vyšlo.
A kdyby se inscenátoři ptali na radu, zněla by takhle: nebojte se tmy. Příběh o člověku, kterého křivda dožene k vraždám, je dost silný sám o sobě.
Praktické informace a termíny
Večer trvá zhruba 2 h 45 min včetně jedné přestávky a je vhodný od 12 let. V hlavních rolích se střídají tři obsazení. Sweeneyho zpívají Adam Plachetka, Aleš Jenis a Jiří Hájek, paní Lovettovou Barbora Perná, Tamara Morozová a Lucie Hájková. Volná místa v jednotlivých termínech ukazuje kalendář níže, další informace najdete na stránce představení.
Fotografie pocházejí z oficiální fotogalerie Národního divadla, autor Serghei Gherciu. Nemusí zachycovat obsazení druhé premiéry.
